Max (15 let) byl bezproblémový kluk. Ve škole se dobře učil, po škole domů a na počítač. Při hraní her se seznámil se staršími hráči. Měli takovou partu, občas se rozhodli, že s ním hrát nechtějí a „vyšoupli ho ze hry“. To špatně nesl. Aby se dostal zpět mezi ně, souhlasil s tím, že splní jejich úkol – sežene flašku tvrdého alkoholu a přinese ji na „herní mejdan“ k jednomu z těch kluků domů. To udělal a byl za borce. Líbilo se mu, že ho všichni obdivují. Nechal se vyhecovat, že se napije s nimi. Domů přišel opilý. Měl z toho malér, ale poté, co se otrkal, to udělal zas. Abychom na to nepřišli, začal chodit za školu. Když nás škola kontaktovala, okamžitě nám bylo jasné, která bije. Obrátili jsme se s prosbou o radu na psychologa a odborníky. Díky nim jsme situaci vyřešili a problémy překonali. Dnes je synovi 19 let, může pít už legálně. Přesto je opatrný a nepřehání to. Nicméně stále nám jako rodičům bliká v hlavě radar. Bez důvěry to ale nejde.
Přiznat si problém a nebát se kontaktovat odborníka, je prvním krokem k úspěšnému řešení situace. Někdy navíc stačí pracovat především s rodiči, poradit jim, jak danou situaci zvládnout, jak se k dítěti chovat a v čem a jak mu mohou pomoc. Základem bývá otevřenost a důvěra, kterou s dítětem při řešení problému budujete. Zároveň musí být nastavena jasná a srozumitelná komunikace pravidel a jejich vymáhání. Po celé republice je řada organizací, které se zabývají závislostmi, ideální je kontaktovat takovou, kterou máte v místě bydliště nebo poblíž. U alkoholu přitom víc, než u čehokoliv jiného platí, že důležitá je prevence. V tomto případě to znamená, že je třeba s dítětem o alkoholu mluvit, a to pravidelně, vysvětlit mu, jak mu alkohol škodí, co všechno riskuje, pokud bude pít apod.
Co se stane s Vaším příběhem najdete
v pravidlech stránky Pojďme o tom mluvit
